Už jako malý jsem se pletl babičce do bylinkaření. To od ní jsem se naučil kouzla která lidem pomáhají proti jedům či zastaví krvácení. Babička byla strašně hodná a milá, vždy si na mě našla čas. V pozdější době po babičině smrti sem nevěděl co dál, od babičky sem se učil, a od koho se mam učit dál? Tak si mě vzal do učení otec, zkušený válečník mě řekl že bylinkařina není všechno, v dnešní době i léčitel se musí naučit pořádně máchat zbraní, a jelikož mi máchání šlo opravdu dobře, ale byl jsem nemotornej tak mi táta dal do ruky mace, které se mi stalo prodlouženim ruce. Dokázal sem s macem mlatit dve hodiny a neunavilo me to. Když jsem byl na prahu dospelosti rozhodoval jsem co dal, Bud pujdu do služby a nebo půjdu do světa. Svět vyhrál.
Pamatuju si na jednu příhodu s černoškym šamanem, bylo to asi měsíc po tom co jsem odešel z domu. Potkal jsem tenkrat poprve licha, shaman si vzal Leoparda sebou a vyrazil k boji, když jsem pozoroval ty jeho dokonale kousky když lecil Leoparda. A to bylo slavy když Leopard zabil toho Licha. Tenkrát mi Shaman povedel jednu důležitou větu, kterou si pamatuju dodnes: „Můžou se za tebe prát jiní, když ty je dokážeš udržet při životě.“ Od té doby jsme se vždy snažil.... Ale nikdy mi to tak nešlo jako zabíjení oblud v jednom. Bylo to tak před pěti lety kdy jsem byl na vrcholku svých sil a zkušeností. Zbalil sem si výbavu na mapu pokladu a vyrazil na jeden z nejobávanějších pokladů. Kde jsou tak silná monstra že ani Sumonama jim nejde ublížil, tak silná že na dálku vypadá tak hrůzostrašně že se člověk nemůže hýbat. Dokázal jsem ta monstra pokořit, i s Fenixem tim obávanym ptákem. Po té mapce jsem usnul na vavřínech, zůstal jsem v baráku a potuloval sem se jen blízko příbytku. Dnes je ze mě už jen starý léčitel, ale býval jsem Někdo.
_________________ UO je nejvíc promakaná hra... Takže ztrácim čas když hraju něco jiného. Žiju život, takže ztrácim čas, když žiju něčim jiným.
|