(Jo, a tohle je můj první výtvor, tak omluvte, že se to prostě někdy nerýmuje
)Byla temná noc,
jen měsíc svítil,
z dnešního dne již nezbylo moc,
jen kdosi v dáli volá o pomoc!
Hřebce rychle ustrojím,
do ruky vemu sekeru,
rybku zelenou pojím,
a již se vydávám na cestu.
Hle! Chasníci zakrvácení,
blátem zanešení,
žádný rod vznešený,
neb chudí chasníci to jen!
A ti chasníci bídní
dřevorubce trýzní
vidlemi ho pošťuchují
a plameny pálí.
Však již přiřítím se se sekerkou,
se sekerkou mojí věrnou
setnu hlavu ve vteřině,
první chasník skončil bídně!
A druhý chasník přiskočí
kladivem před očima mi zatočí,
tu dopadá již má sekera
druhý chasník svou nit života přetíná.
A třetí hned odskočí,
In Sanct Ylem zavřeští,
kamenná zeď se objeví,
sekera z ruky mi vyletí.
Jiný vandrák po ní ruku vztáhne,
vzkřiknu „Hola hej,
na sekeru nemakej,
neb jak ten druhý dopadneš!“
On však nezná varování,
a sekeru pozvedá,
napřáhne se a jí hodí.
Zapadla hřebcovi do břicha.
Padám, kůň se plaší
a utíká do houští,
kopytem mne uhodí,
rána krvavá se objeví.
Do kalhot si sáhnu,
a salát vytáhnu,
omáčku v spěchu vypiju,
pocítím v mžiku úlevu.
Chasník přiskakuje s drzostí,
tu se náhle zastaví
a kudlu na krk mi přiloží,
ale já ho kopnu do koulí.
Zaskučíce padá k zemi,
kudlu mu rychle uloupím.
„Ne, prosím velmi...“
Zabodnu zloděje v rychlosti.
A tu náhle cosik teplé
zašimrá mě na zadku.
Ohlédnu se a na mě letí
další koule z plamínků.
Dýku plameni nastavím,
ostří tak úplně roztavím
a ten žhavý kovu zbytek odhodím
na mágův klobrc zelený.
Klobouk vzplane v zápětí,
čaroděj se vyděsí,
čelo se mu zkrabatí
a klobouček odhodí.
Jako blesk přiběhnu
on však zase arogantně
Kal Ort Por jen mi řekne
a zmizí mi v zápětí.
Rozhlédnu se po bojišti,
však jen zkázu uvidím.
Mrchožrouti už se tlačí.
„Děkuji“ uslyším.
Leknu se až poskočím,
ruce v pěst si připravím,
ohlédnu se a tu uzřím,
dřevorubce zakrváceného.
„Dobrý muži tady berte.”
povídá a dává mi
zámotek divné nitě jakési,
„Nechte mne tu již býti.”
Řekl a ulehl navěky.
