ROD forum

Žil tenkrát ranger. Jak on to vypadal?...*krátká odmlka* ...už vím, měl kůži zbarvenou do oranžova, nejraději nosil róbu černější než mrtvé róby nekromancerů, stáhl ji z jednoho pomateného mága z kobek Covetoust, ale to je vedlejši. Typická byla jeho čepička z rolničkama ve stejně rudé barvě jakou měl jeho mustang. Často o sobě říkal že není pravý ranger, že je jen obyčejný pytlák. Neuměl se zvířaty to je pravda, ale co se týče lukostřelby, léčení ba dokonce i kouzlení, na poměry rangerů, nenechal se zahanbit. Byl jsem jeho sluha, i přesto mi byl neznámí. Uměl se dokonale schovávat a když nechtěl nenašel ho nikdo živý, možná ani mrtví. Jednoho rána sešel dolů ze schodů a já nemohl uvěřit svým očím. Byl navlečen ve svém nejlepším brnění, oranžové jak jeho kůže, kované ze samotných pírek fénixů. V ruce kuš bělejší než sníh. Na zádech další zelenou darovanou od elfů. Za pasem toulec plný šipek."Připrav mi mého mustanga" rozkázal hlasem tichým, ale zvučným."Vy někam jedete pane?"koukl se na mě pohledem, který odmýtal diskuzy. Když jsem se pochvíli vrátil seděl v křesle u krbu, přes brnění přehozenou róbu šitou z pavučin obdařenou mocí drujdů, obě kuše v klíně a v rukou čepici s rolničkamy. Zasněně koukal do plamenů."Kůň je připraven, pane" hlas se mi chvěl očekáváním."Asi se divíš co to najednou dělám"přikývl jsem"povím ti to jen se posaď." Pln nedočkavosti jsme si sedl na proti svému pánovi."Jsem potomek Rodu a ty jsi potomek můj" řekl stále klidný, já jen otevřel pusu a civěl na něj."Ano je to pravda. Na, tady tu kuš mi dali mistři elfů a čepici, moje oblíbená, vem si i róbu" ukázal na opěradlo mého křesla a já si uvědomil že je to jeho oblíbená, ta z Covetoust. "Musíš dál pokračovat v Rodu. Staň se rangerem, ale pořádným ne pytlákem jako já" dořekl co potřeboval a zmizel. V uších mi zazněl jeho hlas "Tvé pravé jméno je Vančis a budeš znám jako syn Pytláka..."

Pěkné.. Škoda, že víc lidí nenapsalo nějaký mini příběh své postavy..

_________________
Alive again!

pracuji na tom ale musi na to byt nalada to neni jen tak sepsat zivot stareho vampira

_________________
Nejlepším strojem na světě je vagina. Dá se nastartovat jedním prstem. Má schopnost samomazání. Může se v ní pohybovat jakýkoliv píst. Sama si umí vyměnit olej vždy po čtyřech týdnech. Jediná nevýhoda je, že řídící jednotka je tak zatraceně nespolehlivá....(Tohle prohlásil v roce 1912 doktor Hermann Otto Kloepneckler, význačný rakouský gynekolog)

Cekal sem vic kritiky nez jen tohle.


A vsichni piste at je co cist!

Tam v temném kouttě sedí,
v hospodě kdesi.
Pití ani jídla si nehledí
a v ruce svýrá cosi.

V tom přistoupí k němu,
oba velké činy na svědomí,
oba neznámí jemu.
On jim však povědomý.

"Co tě přivádí do těchto krajů, cizinče?".
Hrubým hlasem se ptá ten večí z dvojice, ten který v ruce třímá velkou sekeru. Oba měli plátové zbroje kované z mytrilu. Řečník byl očividně válečník, jeho společník ale vypadal spíše na paladina. Soudě podle šavle u pasu a velkého štítu.
"Mám zde své poslání."
"A to je jaký?" pořád mluvil válečník.
"Nevím co vám je do toho."
Válečník se ušklíbl, paladin si mě nepřestal prohlížet.
"Jmenuji se Loco syn Lefa a tohle je Garmin syn Gerniho a ty jsi..."
"Pytlák" skočil mu do řeči Garmin, jeho hlas byl neuvěřitelně líbezný.
"Ne, já jsem syn Pytláka, Vančis"
"On měl syna?" Tázavě pohlédl Loco na Garmina,"no zřejmě ano." Odpověděl si sám. Oba si přisedly.
"A co ten starej všivák, jak se mu daří?"Jak se tak zdálo, Garmin byl tichý a Loco ukecaný.
"To je právě to poslání co tady mám."
"Mluv dál", pobýdl mě.
"Je to dlouhý příběh."
"Jen mluv, máme dost času"
Začal jsem jim tedy vyprávět o tom jak mi otec před pěti lety řekl že jsem jeho syn a zmizel. Jak jsem po něm pátral a pak se dostal sem.
"Stopy vedly na Yewský hřbitov. Nemrtvý mě přivýtali tak jak to oni umí, ale všechny jsem pobil. Tajný vchod se nalézal až za
tím posledním. Bylo tam snad stovka nemrtvých, stím mne skryl, abych mohl použít teleportační knihu. Něco mi ale řiká že tam otec je."
"Jestli chceš pomůžem ti tam uspořádat výpravu."
"To by ste pro mne udělali?"
"Jistě"
"Zítra při východu slunce na náměstí." Konečně promluvil i Garmin. Oba náhle bez rozloučení zmizeli.

Spisovatel ze me nikdy nebude doufam ze se to da aspon cist. Je to uvod k pribehu kterej mam v hlave ale musim si ho nechat este ulezet.

Svítalo a já byl na smluveném místě a čekal co se bude dít. Klapov potkov na kostkách náměstí mi neunikl. Přijížděla menší skupina dobře oděných pánů, v čele mí přátelé ze včerejšího večera, Loco a Garmin.
"Buďte zdrávi přatelé, můžeme vyrazit?" Otázal jsem se když dorazili až ke mě.
"Ještě ne," odpověděl Loco "Jako vždy se čeká na Dvojčata, člověk by nevěřil že někdo tak nespolehliví může mít takovou magickou moc."
"Dvojčata? Slyšel jsem o nich, ale nic konkrétního. Co sou zač?"
"Dva sirotci vyrůstající v našem klášteře," jal se slova neznámý muž podle vzhledu nejspíše klerik. "Když bylo oběma deset let utekli"
"Ano," navázal Loco" tenkrát si vydělávali zlodějinou. Podařilo se jim vykrást královskou pokladnu, ale o tom raději nikde nemluv."
"Jen ukecaný Loco to může všude vyprávět, že?" Kousavá poznámka od hrozivě vyhlížejícího válečníka se zřejmě Loca nijak nedotkla.
"Thomas má pravdu, Loco," opět promluvil neznámý klerik.
"Vraťme se k dvojčatům" Locův vyraz odmítal další diskuzi."Starší Snikkit chtěl studovat magii a tak se přihlásil na místní univerzitu. Byl neuvěřitelně nadaný, stejně jako jeho bratr, Lurk, ten se učil kouzlit jen podle toho co odkoukal od bratra. Jednoho dne ale Lurk zmizel, tenkrát hodně řádili nemrtvý , oběvil se za půl roku a nasobě měl kostěné brnění jaké nosili nekromanceři než je inkvizitoři postupně pozabíjeli, později jsme zjistili že má i moc nekromancerů."
"Tenkrát měli všichni Lurka za duševně chorého_" neznámí hlas přerušil klerika.
"Já ho mám za blázna pořád, Felčare." Byl to zřejmě Snikkit kdo mluvil, na sobě potrhanou róbu asi magickou, ale slabě pod ní, ještě více potrhané kožené brnění. Budil dojem žebráka právě vylézajícího ze stoky. Jeho bratr vypadal ještě hůř, šlo-li to řict. Smrad z jeho kostěného brnění byl odporný, neměl boty ani róbu jen to brnění.
"Nyní jsme kompletní" Loco už zřejmě stratil chuť napomínat Dvojčata za pozdní příchody. "Pytláku veď nás."

koukam sem tu rozjel epizodni pribehy postav a kdo ma delsi vyhral ci co ?

_________________
Nejlepším strojem na světě je vagina. Dá se nastartovat jedním prstem. Má schopnost samomazání. Může se v ní pohybovat jakýkoliv píst. Sama si umí vyměnit olej vždy po čtyřech týdnech. Jediná nevýhoda je, že řídící jednotka je tak zatraceně nespolehlivá....(Tohle prohlásil v roce 1912 doktor Hermann Otto Kloepneckler, význačný rakouský gynekolog)

Myslim ze ja jsem sem svuj pribeh dala driv nez ty, takze o tom kdo to rozjel by se dalo z globalniho hlediska dlouze polemizovat. Ale nechci se hadat, me je fuk kdo to rozjel. A mimochodem, ono se nejak soutezi?

_________________
Lenin řekl : Učit se,učit se,učit se..
A já říkám : Zhulit se, zhulit se, zhulit se!

No nic proti ale imho sem prvni pribeh napsal ja...ale Jakub ma pravdu ze s epizodama zacal on
Btw. soutes by bejt mohla ale to by sem pak vsichni postovali kazdou kravinu co je napadne...

vanco na soutez v pribehu zapomen kazdej je unikatni a ano pribeh na kousky neboli epizodni sem zacal ja ale jinak pohoda

_________________
Nejlepším strojem na světě je vagina. Dá se nastartovat jedním prstem. Má schopnost samomazání. Může se v ní pohybovat jakýkoliv píst. Sama si umí vyměnit olej vždy po čtyřech týdnech. Jediná nevýhoda je, že řídící jednotka je tak zatraceně nespolehlivá....(Tohle prohlásil v roce 1912 doktor Hermann Otto Kloepneckler, význačný rakouský gynekolog)

no tys to sem mozna driv dal jakube ale jessi na tom pracuje uz co dopsala prvni cast.takze bych rekla ze je fuk kdo to vymyslel...
a soutsz se mi zda jako kravina jelikoz nekomu se bude libit vic ten a nekomu zas jinej.to je ciste vec nazoru a vkusu...

_________________
Polibek je pouhý klam, spojení dvou lidských tlam.
Čímž se pouze docílí, že se šíří bacili.

Ale když já se tak strašně ráda líbám.

A jedna rada na závěr: NEŘEŠTE A ŽIJTE...aneb běžte si radši dát prdíka. Tím nic nepokazíte...

"Tu vůni miluju" řekl Lurk a zdlouha nasál vzduch smrdici prohnilím masem. Yewský hřbitov byl pokryt mrtvolami nemrtvých.
"Někdo tu je." Šeptl sem a zvedl se od stop. "Je to žena, schovává se támhle v tom stín..." můj hlas byl přehlučen mocnými slovy Wis Quas. Stíny se rozevřeli a já hleděl na mladou dívku, měla podivně našedlou kůži a jediné její oblečení byl velký zelený a bílí krystal oba pověšené na jejím vyhublém krku.
"An Ex Por" Snikkit na nic nečekal. Děvče stuhlo v křeči. "Kal Va...."
"Nech jí!" Přerušil Snikkita jeho bratr. Nachvíli jako by se zastavil čas, oba bratři si pohlédli do očí a kolem všichni ztuhli. Im Por Ylem ozvalo se za mímy zády. Oba válečníci se rozběhli za dívkou, která začala neobratně utíkat hřbitovem, Garmin těsně v závěsu za nimy mumlající slova moci, která ho posilovala. An Ex Por zaznělo dvojhlasně. Zdálo se mi jako bych zaslechl i obrané kouzlo. Felčar stuhl v ledové křeči vlastního kouzla ve stejný mometn jako utíkající děvče.
"Říkám vám nechte jí být!" Zahřměl Lurkův hlas.
"Stůjte!" Zavelel jsem."Jděte prozkoumat vchod do podzemý. Kromě Lurka..." Poslechli bez řečí.
"Ona je wampír že?" Lurk přikývl. Šli jsme pomalím krokem ke stále stuhlé dívce."Šlyšel jsem o nich, ale jen málo... inkvizitoři po nich jdou, tak proč ji zachraňuješ?"
"Wampirismus neni nemoc, jak se všichni domnívaj. Je to kouzlo. V těch kobkách je nějaký nekromancer a je silný, vím to." Odmlčel se."Kouzlo na ní bylo použito nedavno, utekla svému pánovi. Ty krystali co má na krku ji drží v této podobě..."

Nějak mi to nejde od ruky. Podle mě to začíná bejt hrozně nudnej příběh...

"Jsem Vancis, znám jako syn Pytláka a tohle je..." přerušil mne dívčin řev. Servala si zelený krystal z krku. Ten druhý zapulzoval a bíle zazářil. Dívčino tělo se prohnulo a na jejím místě náhle stálo prapodivné stvoření, podobné okřídlené opici. Rychlostí blesku se vrhla na přihlížejícího Lurka. Nekromant to zjevně nečekal, byl sražen na zem. Dívka ,nebo spíš to co z ní právě bylo, mu šla po krku. Lurk nahmatal kus papíru, skrývajícího se za jeho páskem a přidušeným hlasem vyřkl slova moci "Rel Port". Pozvedl jsem svou zelenou kuši a chystal se zmáčknout spoušť.
"Ne, já to s ní vyřídím!" Lurkův hlas zazněl za mnou. "An Ex Por." Potichu příhlížím následující scéně z povzdálí.

Prsty bubnují do klávesnice v šíleném rytmu myšlenek, krátka odmlka jako nádech před skokem do hluboké tůně vlastní mysli...nikdo nechápe, nikdo nezná tvé tajemství, nikdo neví proč každý úplněk mizíš a vracíš se až za tři dny... Jedu do lesa daleko za město. Skrývá se tam bunkr, dříve prosicen dětským smíchem, dnes porostlí mechem a travou. Tam na Ní čekám... Společně se prodíráme mezi stromy, které šumí jak dav přihlížejících. Zastavíme se až na mýtině, kde nás svím pohledem hypnotizuje vševidoucí oko měsíce. Chvíli nehnutě stojíme. Náhle začne všude kolem znít hudba. Orchestr cvrčků začíná své vystoupení. Přichází gradace a my se dáváme do vášnivého tance. Končí jako vždy dlouhým polibkem... Ráno se probudíš do bolestné reality. Z očí se ti řinou slané potoky slz. Vzlikáš jako raněné zvíře. Necitíš nic, jen bolestivý smutek. Odevzdáváš se mu, propadáš se do prázdnoty, kde čas plyne jinak. Si tam jen Ty a Tvůj smutek. "Vzlik, vzlik." Krev ti tuhne v žilách, srdce se zastavuje. Probere tě až teplý paprsek druhého vševidoucího oka. Srdce začne zase bít, buší jako o závod. "Proč? PROČ?!" řveš na celý les, na celý svět. Řveš tak, aby tě slyšela sama smrt. Ta, kterou tak nesnášíš, protože Vás oddělila. "Proč si mi jí vzala? PROČ?! Proč?"..."Vzlik."...Šílené tempo mých prstů ustává, rytmus se strácí. Myšlenky a vzpomínky odplouvají a nahrazují je jíné. A já jen počítám minuty do dalšího úplňku. Do další noci, kdy budu s Ní...

Měl jsem nějakou depku a tohle z ní vzniklo. Očekávám kritiku...

Edit J.B : slouceno s topikem vanci

Tyjo Vanci dost dobry (teda musim priznat ze jsem zatim jen prohlid mnostvi textu Ale az se vratim po tom co odvezu auto a zaberu vsechny topicy tak to prectu