ROD forum

Povím Vám tedy jeden příběh...
...bylo to tenkrát, byl jsem mladý nadějný goblin živil sem se zlodějinou, ale s tim se nikde moc nechlubim. Začínal jsem se proslavovat z pár přáteli jsme trpaslíkům zachránili jaro a král mě povšíl na sira za jeden dobře splněný ůkol pro něj. Trpaslíci nám věnovali velkou odměnu a tak jsme se rozhodli, já sir Paví Očko, čaroděj Neserfus( z nás nejzkušenější) a theurg Snik Nikit(někdy pochbuji o tom že měl být zasvěcený magii, má totiž úžasné nadání pro boj), založit "Kapytulu světlonošů" spolek hrdinů pracujicích jako žoldáci. Pár lidí u nás našlo práci a mi se doslechli že v blýzkém městě Nulnu řádí nějaké přízraky. Není důležité co se stalo, proto jen krátce: Osvobodili jsme lidi které přízraky vjeznili ve městěa setkali se s čarodějem který vyvolával přizraky. Ten se střetl s Neserfusem. Byl to lítý boj! Nesurfus, ale bohužel prohrál a prohru zaplatil svím životem. Kouněte zde je jizva. To byla snad jediná pořádná rána kterou jsem schytal. Cestou zpátky do Bezejmeného města, kde byla naše základna, jsme narazili na krola Krchla a trpaslika France Rudykova, ti se k nám bez váhání přidali. Franc se chtěl přidat do armády a přemluvil i nás ostatní. Hodnost kapitána připadla mě , Snik byl seržant, Franc a Krchel desátníci. Přízraci pořád tlačili na okolní města a pak zaůtočili i na to naše, tak jsme se je rozhodli zastavit jednou pro vždy. Stačilo zabít mága, který je tvořil. V cechu Bílích magu zjistili, že se skrývá na dračím ostrově. Připadlo mi 20 vojínů a jeden desátník na tento ůkol. Zjistit co se dá to byl náš ůkol. Po úmorné cestě, při které nás napadl kraken, ale mi byli silnější a zabili ho hlavně díky dvou jak se jim řikalo bombičkářům, po moři přednámi stál Dračí ostrov. Uderná skupina tvořená mnou, Snikem, Krchlem a pěti vojíny se vydala na pevninu. Teleportační díra nás, bez dvou vojínů, kteří hlídali člun, zavedla do nitra sopky. Byl to úmorný kvís, ale nakonec se nám podařilo otevřít čtvery dveře, dodnes nevím jak. Obr! to na nás čekalo v další místnosti. Úmorný to byl boj nakonec jsem ho oslepil dvěmi dobře mířenými hvězdicemi a jeden vojín prohodil halapartnu jeho břichem. V jeho žaludku se skrýval klíček, který nás pustil dál. Tři chodbi na šest lidí, dva na chodbu...Vojín Mar a já jsme šli a na konci chodby našli obrovský hřbitov, kterému vévodil trůn na něm usazená žena. Ne nebyla to žena byla to sama smrt...Jsem unavený, sedá na mne stáří dopovím vám to jindy! *Řekl starý zelený goblin a hned usnul*