ROD forum

Byl pozdní večer,když mladý válečník sesedl z koně, aby si odpočinul po utrapné cestě. Cestuje už po mnoho dní a stále ani živé duše. Jakoby zem, po které cestuje byla plná smrti.Nikde ani človíčka ani jiného inteligentního stvoření.
Většinou se po cestě v dálce sem tam objevily nějaké ty krysy, obří ptáci jenž terorizovali nějakou zvěř aby ukojili hlad. Člověk jako kdyby v tomto kraji vymřel, nebo je tu tak nebezpečno že se všichni lidé zdekovali a odstěhovali se jinam? Čím se tohle území od jiných tak liší.Válečník pomalu sundal svou těžkou zbroj aby si odlehčil a pozbíral pár klacíků a nějakou uschlou trávu a větve aby si mohl alespoň rozdělat oheň. Oheň který ho bude chránit v noci před dravými šelmami, nestvůrami a vším co by jej a jeho koně chtělo v noci sežrat.
Začíná se pomalu stmívat a valečník zahledl jak si to kolem štraduje malý zajíc.
Vytahne luk a šíp. Trpělivě a opatrně ho natahne, aby nevyplašil svoji nebohou oběť k dnešní večeři. "Je docela pohublý, ale k jídlu bude stačit" zamumlal si pro sebe a ostře sleduje svoji kořist.Najednou prudce vystřelí šíp. Zajíci to prostřelilo hrdlo a byl na místě mrtev. Válečník si pro něk dojde a začne zpracovávat jeho mrtvé tělo na potřebné části. kožešinu z něj stahne opatrně, tak aby ji moc nepoškodil. Co kdyby přece jen po cestě našel nějakeho kupce nebo našel město či osadu, kde by to mohl prodat a nebo dokonce vyměnit za nějake to jidlo. Válečník se poohlédne po nějakém plochém kameni který by dal doprostřed ohniště a mohl si na něm opect to zaječí maso. Moc z ho neni, byl to ještě mladý kousek. Vytahuje dlouhouo dýku s níž pokládá a rozprostírá maso na ohni, aby se dobře a rovnoměrně opeklo.Z brašny, kterou měl v sedle,vytahne tornu s vodou. napije se a pozvolna obrátí pečené maso.Je div že tu nikde nikdo nebydlí. Je tu dostatek pitné vody v okolí a i zvěře je tu hojně, husté lesy daleké pastviny. Možná se tu přehnal mor a všechny kdo tu tenkrát žily zahubil.Kdo ví co se tu stalo a nebo proč tu nikdo nežije. Při propejkani masa by se jeho kuň zvedl a otřásl by sebou jako kdyby se něco blížilo co by se mu nelíbilo.Válečník v tu chvíly na sebe rychle oblékne zbroj a do jedné ruky si veme štít s hořícím klackem a do druhé svou velice dobře ostřenou katanu. Dívá se po okolí a stále nic nevidí. Až v jednom okamžiku zahlédne vlka. Zřejmě ucítil moji pečeni. Vlk se nezdál nějak nepřátelský přiblížil se a usedl v dostatečné vzdálenosti, aby v případě boje mohl rychle vyběhnout. Válečník uložil katanu zpět do pouzdra a sundal štít z ruky jen si v té jedné nechal ten hořící klacek pro jistotu. Vlk popoběhl kousek dál od koně aby ho zbytečně nezneklidňoval. Pak se přiblížil trochu víc k ohni, zavětřil a olýznul si tlamu na náznak že by si taky kousek dal. Válečník položil dohořívající klacek zpět do ohně a trochu přiložil aby neuhasnul oheň.Poté vytáhl z brašny malý plechový talíř a dal na něj to opečené maso. Poblíž ležel větší šutr, přitahl ho blíže a dal na něj kousek té zaječí pečeně. Kratce písknul na vlka a ukázal mu že si ji muže z toho šutru vzít a sežrat. Vlk trochu nedůvěřivě a vahavě se začal přibližovat k pečeni.Asi si myslel, že ho chce valečník podrazit a při první příležitosti mu vrazit dýku mezi žebra. Jak ho tak válečník pozoruje odsune se víc od šutru, kde zanechal pečeni, aby vlk neměl pocit, že má válečník nějaké nekalé úmysly.Když to vlk vyděl zprvu sebou trhnul zpět, ale poté se po pečeni vrhnul, jako by celý týden nic nežral. Chytil by maso do tlamy a zase se nevěřícně stahnul. Shltnul to jako malinu. Taky to nějak zvlášť velkej kousek nebyl.Válečník tak na něj koukal jak vlkovy zářili oči štěstím že dostal kus takové lahůdky a neodolal a dal mu na ten kámen ještě jeden ale už větší kus. Vlk se po něm zase rychle vrhnul, ale tentokrát ho sežral na místě.Cítil z válečníka něco jiného než strach byl mu zavázán, že ho neodehnal a podělil se s ním o pečeni. Poté válečník ještě přiložil do ohně, sklidil svůj železný talíř a sundal si zase svojí zbroj. Byl ujištěn že ho vlk nezardousí ve spánku. Přece jenom jsou jeden druhému podobni jeden zabíjí, aby přežil a nažral se a ten druhý taky něco v tom stylu ale člověk toho přec jen potřebuje více než ono zvíře.Bylá krásná noc měsíc byl v ten den skoro ve fázi úplňku a hvězdy zářili jako miliony světlušek na nebi. Vypadalo to jako nějaké velké kouzlo,těmi hvězdami byloosvětleno široké okolí až se zdálo že zas taková tma ani neni. Válečník si roztáhl deku na trávě, pár stop od ohně, tak aby se nepopálil až bude spát.Lehl si přikryl se dekou, kterou měl u sedla a pozvolna usínal. Po chvíli než stačil usnout pocítil teplo na zádech a že mu něco leží na břiše, když pootevřel oči zjistil, že ten vlk je taky pěkně vyčuraný stvoření a že si z něj dělá polštář. Nechal ho tedy, zavřel oči a usnul. Oheň hořel dlouho do rána, dostatečně chránil všechny tři před nebezpečím onoho místa.

_________________
Krtek Batalion

veni vidi sed solum deum posse iudicetis, utrum transierunt test

pěkné