V místnosti šero, ticho. Kolem stolu postavy, velcí muži nosící velká jména a ženy nenechávající se zahambit. "In Lor" zašeptá jedna postava. Šero mizí, nahrazuje jej světlo. Tváře sešlé bojem a plné jizev, oblečení obyčejné, kůže barevné. Ticho, nepříjemné, kdo ho protrhne. Neni nejskušenější, neni nejmladší, hlas zasičel přes dlouhé tesáky:"Sssešli jssme sse zde...". Není důležité co říká. Jen její činy a jejich činy můžou ohromit svět. Mají na to dostatek sil, mají na to odhodlání, nemají na to chuť. K čemu velké činny když můžou být živi i z těch malých. Starší z nich vzpomínají, vzpomínají na doby minulé a na slávu dávno zašlou. Mladší o té slávě sní. Když domluvila započal hovor a zábava. Velké plány, velké sny o velkých činech. Pro slávu, pro pěníze, pro nic. Jen pro lásku nechá se bojovat, jen pro ni i smrt je malá cena. Oni to nevědí, oni se o to nezajímají. Snad se jednou probutí a uvidí jak svět běží. Bude to dnes? Nebo zítra? Zítra, nový rok, další rok pro velké činy. Někdo se možná probudí...
|